Výsledkem soustředěného a vytrvalého tlaku paničky bylo, že jsme se na svých toulkách Evropou porozhlíželi po kvalitních plemenících, kteří by odpovídali naší představě o otci našeho budoucího přírůstku. Tak, jak se jiní lidé rozhodnou mít spolu děťátko, chtěli jsme totiž my mít v budoucnu vlastní štěňátka.
V zorném úhlu naší pozornosti se postupem času ocitlo několik podle našeho názoru velmi kvalitních plemeníků a naším záměrem bylo sledovat, jak se bude jevit jejich potomnstvo, abychom se časem pokusili zodpovědně svůj záměr uskutečnit.
Na konci ledna se, jak nás informovali známí, nedaleko Erfurtu v CHS Von Gina's Vier Linden vylíhlo 11 černoznakatých hovawartíků (6 kluků a 5 holčiček) matce Jade von Ginas vier Linden po Jokerovi von Jesses Meute, a to pro nás byl signál vnutit se na orientační nezávaznou návštěvu. Vždyť je to od nás jen 250 kilometrů..
Vzali jsme to jedním vrzem přes chovatelku Jokera, abychom získali co nejvíc informací a měli jsme dokonce to štěstí, že při naší návštěvě v Gierstädtu, bydlišti chovatelů, jsme měli možnost vidět oba rodiče na cvičáku.
Místní hovawartisti nás srdečně přivítali, poklábosili s námi a paní chovatelka nás vzala na kukandu k miminkům.
Odjížděli jsme velice příjemně naladěni až navečer s tím, že, pokud to vyjde, stavíme se ještě během tří týdnů zase, podívat se, jak se štěňátka vyvíjejí.
Trochu nás zase překvapilo jednání chovatelů a opět po čase jsme si uvědomili rozdílnost v prostředí a kultuře přístupu k chovu.
Chovatelé, přesto, že jsme se netajili naším zájmem o to, sehnat fenu s perspektivou pro chovné využití, nás sami nabádali, abychom s výběrem nespěchali. Na rozhodnutí jsme měli čas a nikdo na nás netlačil, nikdo nechtěl ani záruku ve formě složené zálohy či slibu, že štěně odebereme. Rozhodnout jsme se mohli až týdem před možným odběrem, což bylo v 9. týdnu věku. Protože jsme jednoznačně projevili zájem na feně chovat, měli jsme dokonce příslib přednostního výběru (!).
Naše druhá návštěva za 3 týdny probíhala v duchu nenápadného posuzování povah a exteriérových předpokladů štěňátek. Při prohlížení a všemožném obracení a pošťuchování štěňátek se páníčkovi pořád motala pod nohama rozčepýřená černohubka s malou kýlou. Pořád mu tahala za tkaničky od bot a když ji zvednul, žužlala mu ucho, prostě takové malé "voráchlo". Minze - jedna ze tří kandidátek. Když pak šli kolem plotu lidé s dvěma berňáky a štěňátko se k nim hrnulo, aby je pozdravilo, padlo rozhodnutí - na Apríla pojedeš, holka, k nám.
Naše Minda, Mimi, Minie, nebo taky Cigoška a v poslední době, na základě mohutného vzrůstu taky Droběna (už jsme dostali nabídku na zpětné vyšlechtění a chov mamutů ;o)) ) je zdravě sebevědomá a stále veselá, učenlivá a ochotná k lumpárnám všeho druhu a velmi těžko vyfotografovatelná.
Letí to jak voda, hovici rostou rychle (ta naše ještě rychleji). Máme za sebou svod a někteří lidé v klubu si už všimli, že máme nové zvíře a ptají se, co je zač. Inu - hovawart. Když dá pánbůh, nevyroste až do nebes a bude mít v pořádku nohy, možná s ní ještě něco dokážeme..
Jak už je u nás zvykem, o novinkách se dočtete v sekci „aktuálně“.
